O mně

„Voda – ta krásná, čistá, průzračná voda, která tiše plyne, ale i obrovskou sílu má, která omývá, čistí, léčí, spojuje, která informace pro tebe nese, to jsem JÁ.
A proto skrze vodu s láskou konám.“ Awen

Jmenuji se Monika Alabastrová.

A čím se zabývám? Jsem tady pro vás, pro jednotlivce, děti, i dospělé. pro celé rodiny – každý žijete svůj život, kde možná cítíte rezervu, další možnosti, ale nevidíte směr, jak dál, nebo už vidíte, co byste rádi, ale máte prostě strach. Ano, dokážu vytvořit prostor, kde se zbavíte obav, kde se cítíte v bezpečí, dokážete si mnohé uvědomit a i v praxi realizovat. Ukazuji svým celým životem, že to jde. Že můžeme udělat změnu v životě. I když to někdy vypadá jako nemožné. Ovlivňuje nás mnoho přesvědčení, mnoho očekávání, která žijeme. Ale cesta existuje…. A já vám mohu pomoci….

Proč voda? Proč pracuji s vodou? Voda – to je živel, a já jsem živel. Jsem s vodou niterně propojena, posledních 15 let života jsem víceméně strávila ve vodě s dětmi nebo dospělými. A vím, že je za tím mnohem víc. Skrze vodu, se kterou jsem propojená, dokážu léčit. Léčit duši i tělo. Léčit stará traumata, tak stará, že si mnozí z vás nedokáží představit… Ano, třeba až z dob Atlantidy… Ale i velmi čerstvá, třeba jen několik týdnů stará… Záleží na vás, co vás ke mně přitáhne…

Má cesta k tomuto nebyla úplně jednoduchá, naopak pestrá, plná zvratů, pádů, vzestupů, pohledů dovnitř sebe, změn názorů, pocitů i emocí, bolestí i radostí…… Ráda sdílím s lidmi svoje prožitky v Blogu, kam vás tímto zvu. Zde najdete články do října 2019. Nové jsou již na této webové stránce.

Celý můj život byl veden tak, abych nejdříve v ranném dětství (tak jako téměř všichni :-)) naprosto ztratila pojem o tom, kdo jsem. Byla jsem zcela odtržena od své podstaty, přijala jsem názory mého okolí, za koho mě považovali. A došlo tím k nastartování krásné cesty ke svému opětovnému poznání, uzření, objevení mé jedinečnosti, dokonalosti, a tím pádem také k nalezení svého poslání.

V dětství, dospívání, i dospělosti až do mých 45 roků jsem se cítila velice neatraktivní, nesebevědomá, styděla jsem se za své tělo, za svou ženskost – víceméně jsem si spíš ani nepřipouštěla, že jsem žena (ve své podstatě). Prožila jsem dvě manželství, první krátké, kdy jsem porodila svého prvního syna, druhé delší, díky kterému se objevily v mém životě další dva synové. Naučili mě mnoho. A učí dodnes. Učí mě mé sebehodnotě, abych si uvědomila, co chci, jak chci žít a dokázala si toto uhájit. Miluju je. Jsou krásní, dokonalí, takoví jací jsou.

Po svém prvním rozvodu jsem se pustila díky kamarádce a mému velikému zájmu o sport do studia faktulty tělesné výchovy a sportu. Byla to skvělá doba, moje tělo toužilo naučit se všechny možné pohybové aktivity a moje duše lačnila po informacích (které teď musím podotknout, již nemám, nechci a nepotřebuji…)

A i když studium bylo pouze proto, že mě to bavilo, diplom se mi hodil v mém dalším profesním životě, kdy jsem díky tomu mohla začít podnikání v oblasti plavání rodičů s dětmi – moje velká srdeční záležitost a následně jsem také díky tomu mohla chvíli být i učitelkou, vychovatelkou v družině , a dokonce i ředitelkou školy. Tímto vším jsem si projít musela, musela jsem totiž pochopit spoustu věcí, které jsem v té době netušila. Třeba to, že je nutné věci přijímat, a ne jim vzdorovat. To by vám asi řekl můj taťka – :-). Jak jsem to měla se vzdorem. Jak já vzdorovala všemu co se po mně chtělo….. jooo to byly doby…

Druhé manželství bylo ve znamení budování domu, zahrady, všeho, co jsem si vysnila…. no a co jsem nakonec musela udělat? Vše opustit, pochopit, že to není to hlavní v životě….

A už jsem u roku 2018 – rok naplněný sebezpoznáním, převážně na úrovni těla, učení se poslouchat a vůbec ucítit pocity, reakce těla na různé podněty a situace, energie… Přišel vztah, kdy jsem pochopila jak moc se nemám ráda, jak moc lpím na lásce druhého člověka, jak nedokážu milovat bezpodmínečně – to jsem postupně vyléčila, uzdravila své zraněné neuspokojené vnitřní dítě…. a co se stalo? Pak přišel další vztah, tentokrát upozornující mě na nemožnost kompromisů v životě. Najednou jsem se uviděla. V celé své kráse a velikosti… vlastně teď asi trošku kecám – mám pocit, že ještě nevidím všechno. Že to všechno přichází postupně, den za dnem uvidím nový kousek sebe samé. A pokaždé žasnu. A co je hlavní a nejdůležitější – ve svém srdci se propojuji s dětmi, i dospělými, vidím je samé ve své kráse, tudíž mohu s nimi jim pomoci nalézt tuto krásu, jejich dokonalost, kterou ještě sami nevidí. Mohu být vaším průvodcem přejít skrze bariéru strachu tam, kam byste se sami neodvážili…. a možná ještě dál….Ale o tom dál už na stránce o projektu….. A další moje akce najdete v Kalendáři akcí, přečíst si můžete o pořádaných přednáškách, seminářích, ženských kruzích…..

Těším se na vás

Copy link
Powered by Social Snap